K oslavě našich pátých narozenin jsme dávali dohromady pár zajímavostí – tady je máte! 🙂
Proklatě dobré šance byly prvním a zatím také posledním inscenovaným textem, který nevznikl z našeho pera!
Původní neproškrtaná verze Proklatě dobrých šancí měla o 38 normostran víc. (Přesto jsme představení hráli téměř 3 hodiny)
Nad Proklatě dobrými šancemi jsme se sešli poprvé na podzim, ale na divadelních prknech (poprvé v životě!) jsme začali zkoušet až na konci dubna (Premiéra 19. června 2014).
Dan Danes, který ztvárnil v Proklatě dobrých šancích Albína Uvízla, do hry naskočil necelé tři týdny před premiérou, poté co ze zdravotních důvodů musela od role odstoupit Terka Gobyová, která měla hrát Alenu Uvízlovou. Na premiéře jste proto mohli slyšet chybu hned v jedné z prvních vět, kdy Vojta ze zvyku pronesl: „Už přišla Alena?“ – Monča poprvé na jevišti, ale už jako profesionál odpověděla: „Ne, ale Albín už tu je.“
Týden před premiérou Proklatě dobrých šancí jsme vážně debatovali o tom, zda premiéru raději neposunout, neboť jsme nebyli se svými výkony spokojeni. Nakonec ale kladné hlasy převážily a šli jsme do toho po hlavě – a vy jste nás podpořili! Díky!
Text Honzo,vstávej! napsaly větu po větě společně Klára s Martinou v Krčmě u Kašny asi ve 4 sezeních v létě 2014.
Hru Honzo,vstávej! nazkoušel dle našeho textu Divadelní spolek Dostavník z Přerova a dodnes ji úspěšně inscenují!
Naše oblíbená interní historka z Honzy,vstávej! se týká květin, které jste pravděpodobně v inscenaci ani nepostřehli, ale během zkoušení si kvůli výměně dvou váz (Martina trvala na tom, že je nutné vázy vyměnit – přeci nebudou po měsíce Honzova komatu na stole stejné květiny!) herci zažili krušné časy! Dnes se tomu smějeme, ale kvůli té nenápadné váze květin proběhlo tolik dohad jako snad kvůli ničemu jinému v historii spolku! Dnes si ony ďábelské vázy můžete znovu prohlédnout v naší výstavě.
Naopak největší vtip této hry pro nás byla Klářina replika „Koma je stav …“, které nám znělo jako „Como estas?“ a pobavilo nás pokaždé, když na jevišti zaznělo (proto můžete tuto hlášku slyšet například i v traileru k této inscenaci)
Chladnější než obvykle jsme začali zkoušet bez toho, aby bylo rozhodnuto, kdo je vlastně vrah.
Při první schůzce k Chladnější než obvykle chtěli všichni muži získat roli detektiva.
Lesbická zápletka (mezi Paní domu a Přítelkyní) vznikla proto, že Dan, který měl hrát v prvních plánech Milence Paní domu, s námi nakonec další hru z časových důvodů nemohl zkoušet. Milenecká zápletka proto měla padnout na jinou z postav – a žádný vhodný muž nebyl k dispozici!
Při repríze Chladnější než obvykle v Týnci Vanda během přestavby v neznámém prostředí spadla ze schůdků z jeviště a odrovnala tak své herecké kolegy.
Chladnější než obvykle mělo zatím nejvíce repríz z našich her, sice 8.
V dubnu 2016 jsme v rámci doprovodného programu festivalu Jeden svět připravili představeni „deFormace v HD“. Jednalo se o několik scének souvisejících s tématem tohoto ročníku festivalu – Hledání domova – scénky byly doplněné písněmi Sabiny Ludányiové za hudebního doprovodu Vojty Gavendy. Některé písně však byly zcela nové a vznikly přímo pro festival a naše představení. Kromě veselých scének (Češi na dovolené, Návštěva babičky) jsme četli například i autentické komentáře ze sociálních sítí, které se vyjadřovaly k tehdejší „uprchlické krizi“ nebo benešovské petici proti umístění uprchlíků v kasárnách města. Tyto kontroverznější příspěvky vyvolaly i nelibý ohlas a tehdejší ředitelka muzea Annička Fassatiová se musela vyrovnávat s kritikou, jaké „sluníčkáře“ nechala v budově působit. (Děkujeme za podporu!) I když jsme se ve své tvorbě vrátili k humoru a odlehčenějším tématům, vyjadřovat se k aktuálním problémům nás bavilo a v jistém smyslu nás stále láká.
Vanda Doskočilová čte každoročně už od roku 2016 deník benešovské židovské dívky Růženy Porgesové, za hudebního doprovodu Vojty Gavendy v aule gymnázia při významných výročích (např. Den památky obětí holocaustu 27. ledna). 18. září 2018 se čtení dokonce zúčastnila i dcera paní Porgesové – Yosepha Shahak se svou sestřenicí.
Jednotlivé příběhy do hry Věře, nevěřte! jsme vymýšleli tak dlouho, že finální text byl hotový až 28. března. (Premiéra 15. června)
Při první improvizaci Věry byla Vanda mnohem drsnější dozorkyně, než jakou jste ji mohli v představení vidět. Při zkoušení však trošku zjihla, a prosila, aby nemusela ty zlé a oplzlé repliky (které si sama prve vymyslela) říkat. Věra se tedy stala postavou spíše ironickou a jízlivou, ale co si budeme… – je to prostě pořád kráva J
Největším problémem při zkoušení Věry byla asi pořekadla, která se právě především Vojtovi – který ztvárnil postavu Drahoslava, který poříkadla používá téměř v každé replice, ráda pletla. Zmatení často podporovala také režisérka, která je svým komolením přísloví známá již od Chladnější než obvykle, kdy používala spojení jako šedá ovce rodiny nebo rozpálená kolena – ta v rámci souboru užíváme dodnes (jestli jste nás slyšeli spolu těmito tajuplnými kódy hovořit, už se nemusíte divit!)
Ve všech našich hrách najdete pozůstatky toho, že inscenace vznikají z improvizace. Ve FutuRum jich najdete ale nejvíce a proto je naší nejbláznivější hrou. Nemusíte si proto lámat hlavu například s tím, proč se vesmírná mise (tj. vlastně celá hra) točí kolem předání květiny mimozemšťanům, kteří sami vypadají jako rostliny – není tu hlubší filozofická pointa (i když bychom ji samozřejmě najít mohli!) – pravda je, že při první improvizaci zkrátka na jevišti ležel květináč, a tak jsme ho použili … a už to tak nechali být. Stejně tak asi nebude nikterak složité domyslet si, proč se jedna z postav jmenuje „Karel, ne pardon … Libor …“
V září 2017 se k nám přidali Andrea s Vojtou K. a začali s námi zkoušet vesmírnou inscenaci FutuRum. Nejednalo se o dychtivé po hraní neochvějně toužící divadelní nadšence, jen o dva naše kamarády, které to trochu zajímalo a byli ochotní to zodpovědně zkusit. Přestože jsme se ne všichni do té doby znali, jiskra mezi námi přeskočila hned na první zkoušce a bylo vyhráno. Nová síla se hodila, protože Klára s Davidem se tento rok potřebovali věnovat svým rodičovským povinnostem, proto je v inscenaci vidíte jen v projekcích. V příštím připravovaném projektu nás všechny uvidíte v plné síle!